Tak si něco v klídku programuji a v tom mě zaskočí nečekaný výbuch ticha v kuchyni. Znáte to, teda kdo má děti, jak je ticho, něco se děje...

...nenápadně nahlédnu škvírou ve dveřích, zašmátrám po Párátkově fotoaparátu, poootichooooučku otevírám dveře jen na šířku objektivu a ještě tiššššeji fotím. Mám ji! Přímo při činu!

Kdo ví, jaký kravál dělá zrcadlovka, tuší, co to bylo za nervy. A taky to dlouho nevydrželo. Byl jsem odhalen. Zajímavé je, že provinilý pohled vklouzl Chochuli do očí až po chvíli. Jinak však zářily dříve nepoznaným štěstím a nadšením. A mě se do duše vkrádala otázka: "Co s tím, kam to až může vést?".

Tolik k tomu, abych vám osvětlil, proč jsem se následně zanořil do dílny, odmítal potravu a vynořil se až navečer s již hotovým dílem. Hlavním problémem je množstvím nabíječek a kabelů, které běžná rodina potřebuje ke svému provozu a není se co divit, že se v tom ani pes nevyzná.. Jak říká klasik: "Pro samou nabíječku není kam plivnout" a druhý klasik se ptá: "Kam s tím?"

K možnému řešení mě inspirovalo několik nápadů z internetu, seznam nejzdařilejších naleznete na konci článku.

Řešením je v mém případě BEDNA o rozměrech 330x240x100. Hlavní konstrukce je z lamina tl. 18 mm bílé barvy. Proč bílé a proč osmnáctky? Protože jsem byl hrdým majitelem několika odřezků této barvy a tloušťky. Pokud vy toto štěstí nemáte, můžete si na oplátku vybrat libovolný existující desén a nechat si díly uříznout rovnou v krámě na míru. Bedna je zkolíkována, kolíky jsou lepeny Herculesem. Uvnitř jsou 4 dvojzásuvky a čtyři podsvětlené vypínače. A k tomu ještě nějaká šepleť, jako je elektrický kabel, koncovka, nějaké dráty, plastové nožičky a pod.. Zapojení je jednoduché a neuvádím je záměrně, protože kdo se do toho bude chtít pustit, ten by o tom měl něco vědět.

Důležité, snad nejdůležitější, jsou díry. Bez nich by to nemělo tu krásu. Jejich průměr musí být o něco větší než je velikost koncovky od nabíječky. V mém případě jsou to 3x11mm a 1x20 mm.

Dvojzásuvky jsou zvoleny ze tří důvodů:

1. stály stejně jako zásuvky jednoduché

2. jednoduché zásuvky nebyly

3. dvojzásuvky nabízí variabilitu v umístění adaptérů. Nezdá se to, ale v bedně moc místa není a adaptéry často přesahují obrys zásuvky, případně mají ten pitomý kabel úplně blbě vyvedený na naprosto nemožném místě.

Ze spodní strany je bedna uzavřena posuvným krytem z bílého sololitu (taky byl doma skladem). Mohl být i přišroubován, tohle mi však přišlo pohodlnější a rychlejší. Co když budu muset někdy neodkladně vyndat nabíječku a doma nebude ani skýva šroubováku že...

Taky není od věci popsat si zásuvky a vypínače. Vyhnete se pak komické situaci, kdy stiskem pravého tlačítka zapnete nabíjení mobilu vlevo.

Z horní strany jsou dostupné spínače a pro statické nabíječe jsou přilepeny suché zipy. Otvory jsou pro nabíječky mobilů.

Takto vypadá nabíjecí stanice v plné kráse, nikde nic nevlaje a nikde se nic nezamotává.

Cho nechává nabíječ chladnou...

...ale prosím nebudit!

Další informace

Odkazy na pár dobrých nápadů...

Nabíječky v lampě

Stop zamotaným kabelům

Držák k zavěšení na nabíječku

Nabíjecí pultík

Kabely mezi prsty

Ps: už se taky nestává, že pokud chci vytáhnout z kabelového žmržmelu svou nabíječku, pevně se jí drží minimálně ještě jedna a občas i zapomenutý mixér.